Prózičky

 

++++

Na pátém zasedání valného kongresu Mezioborového svazu pro zatím blíže neurčenou problematiku se nejprve vzbouřili ekologové, entomologové, etnologové, etologové i egyptologové. Nakonec i proletáři, zednáři, lháři, farmáři, žháři, národohospodáři, templáři a bafuňáři. Vtom však ctihodný kmet X.Y.Z., čestný člen předsednictva akademie věd, sdělil všem:  „Domnívám se, že za dané situace by bylo nejvhodnější přestávku na občerstvení skutečně vyhlásit.“  Věc byla řádně vložena do zápisu přítomnou stenotypistkou, slečnou Jaroslavou Mokrou. 

 

 

 

 

++++

V jedné básni jsem četl hlubokou moudrost.

Myslím, že to byla hluboce moudrá báseň.

Kdyby nebyla hluboce moudrá, hluboké moudrosti by se v ní nevyskytovaly. (březen 03)

 

 

 

 

BYL JEDEN SEDLÁK

 

Byl jeden sedlák a připadal si neskutečně blbý.

Když jednou pil kafe, žena mu porodila syna.

„A vida,“ řekl sedlák a rozbil vejce o stůl. „Však ještě nemrzne.“

 

 

 

 

Z BEDŘICHOVA ŽIVOTA

 

Jednou Bedřich napsal román a schoval ho pod lahev.

Měl dvě kapitoly a žádnou pointu.

První kapitola pojednávala o tom, jak šel Bedřich někam.

Druhá kapitola byla o tom, jak šel Bedřich odněkud.

Bedřich dopil lahev a šel naklepat peřinu.

 

 

+

Žil jeden Bedřich a žil spokojeně.

Natíral oblohu na modro, trávu na zeleno a vůbec si tak užíval života.

Ale pak přišel Bedřichovi dopis a přivodil mu smrt.

V tom dopise bylo napsáno. „Tenhle dopis ti přivodí smrt, Bedřichu.“

 

 

+

Jednou Bedřich rozjímal o nekonečnu.

Přinutila ho k tomu noční obloha, vědomí vyššího principu a lahev z Templářských sklepů.

Zkoušel si představit ovečku, jak běhá po Zeměkouli pořád dokola.

Když ovečka narazila na Velkou čínskou zeď, Bedřich o nekonečnu rozjímat přestal.

Konečně si dolil zbytek z lahve. 

 

 

+

Jednou Bedřich přišel domů a upadl do spánku.

Zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku a zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku.

Bedřich vstal a odešel na ulici. Když přišel domů, nemohl usnout.

Byl příliš vyčerpaný. 

 

 

+

Jednou Bedřicha bolelo břicho.

Snědl husu, krůtu, kachnu, kuře a bažanta.

„A vida,“ řekl si Bedřich, „drůbež není pro člověka příliš záživná“. 

 

 

+

Jednou přišel Bedřich z restaurace domů.

Popadl památeční hodinky, starožitný porcelánový servis a šel do zastavárny.

Vrátil se do restaurace, otevřel výbor z Kantových spisů, vypil pět piv a několik žitných kořalek.

Když vyšel ven, měl nad hlavou hvězdné nebe a začal rozjímat.

Naplnilo mu mysl novým a rostoucím úžasem a úctou. 

 

 

+

Jednoho slunečného dne vyvedl Bedřich slečnu na Petřín.

Zatímco z lavičky sledoval jak stoupá po točitém schodišti nahoru, popíjel kelímkové pivo a broukal si Pochod židovských otroků.

Poté několik desítek minut marně čekal na dívčin návrat.

Musela uniknout velmi rafinovaně, aby ji Bedřich u schodiště nezahlédl.

Možná si však i trošku zdřímnul. „

A vida,“ povzdechl si Bedřich, “ženy jsou velmi záhadná stvoření!“ 

 

 

+

Jednou Bedřich došel do hostince.
A když došel do hostince, tak si sedl. Inu, proč ne.
A když si sedl, dal si hnedle několik piv. A nakonec, proč si nedat také kořalku?
Tedy si dal kořalku.
Později si poručil ještě ženu od vedlejšího stolu a kořalky tuplované.
Dostatečně osvěžen objednal domácí klobásky, kyselé okurky a kapelu k tanci.
Nakonec zaplatil rundu pro celou hospodu a odkráčel.
Doma přepočítal hotovost a povzdychl si.
„Ba jsem kdesi četl, že v restauracích podražilo.“
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha navštívil podomní prodejce knih.
Nechal mu k posouzení výpravnou obrazovou publikaci o vesmíru za výhodnou cenu.
Bedřich knihu zabalil do dárkového papíru, odešel na oslavu narozenin svého kolegy ze zaměstnání a knihu mu věnoval.
Podomnímu prodejci knih už víckrát neotevřel. 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich dostal nápad a stal se kvůli tomu slavným.
Lidé ho zdravili a říkali: „Ty jsi slavný Bedřichu!“
A Bedřich si to užíval. Však dlouho slavný nebyl.
Brzy byl slavný někdo jiný a Bedřich byl neslavně zapomenut.
Psala o něm už jen naučná encyklopedie.
Pod B jako Bedřich se psalo: „Jednou Bedřich dostal nápad a stal se slavným.“
 
 
 
 
+
Jednou šel Bedřich na nádraží sledovat vlaky.
Bylo slunečno a teplo a nesl si svačinu.
Náladu mu zkazil u vlaků postávající konduktér, který chtěl po Bedřichovi lístek na nástupiště.
Bedřich tedy odešel do nádražní restaurace, snědl svačinu a vypil několik nízkostupňových piv.
Poslouchal hlášení o příjezdech a odjezdech vlaků z amplionu.
„Vida, opravdu máme nejhustší železniční síť v Evropě. A stále se modernizuje,“ řekl si Bedřich a zapálil si cigaretu. 
 
 
 
+
Jednou vyhrál Bedřich na chovatelském plese v tombole dárkový poukaz. Stálo na něm: Romantický víkend ve dvou. Hory, jak je ještě neznáte. „Vida,“ řekl si Bedřich. „Ve dvou jsem na horách ještě nebyl. Jsem náramně zvědavý, kdo ještě přijede!“ A že byl páteční večer, odešel domů balit kufr. 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich očekával návštěvu bratrance. Oprášil poděděný porcelán a koupil koláč. Bedřich se těšil, měl bratrance velmi rád. Byl z rodiny nejvzdělanější, studoval také jejich společný rodokmen. Bratranec dorazil na čas. Přišel, aby Bedřichovi oznámil, že podle jeho názoru je Bedřich adoptovaný. Bedřich bratrance vyhodil a koláč snědl sám.