Tak jsem se dneska konečně rozhodnul jít do toho aquaparku. Vybavil jsem se slušně. Do montertašky jsem nacpal plavky, oblíbené hračky a svačinu. Takto vybaven jsem vyrazil na ono mnohými vychvalované místo.
Když jsem tam dorazil zažil jsem mírný šok, za vlezný tam chtěli celou stovku! No co, zažil jsem horší věci. Po zaplacení a obdržení jakéhosi náramku (prej pro kontrolu) jsem vyrazil směr bazén. U něj jsem se začal nenuceně převlíkat do svejch plavek. Okolo mě začal hovor poněkud utichat. Pak mi někakej malej kluk ukázal kde jsou převlíkárny. Pomalu jsem se tam vydal, ale nakonec jsem se tam rozeběhl. Důvod byl ten, že jsem si ty svlečený věci zapoměl, čili zabudol jak pravia naši slovenští bratia, oblíct. Kdo si tam má přes to břicho taky vidět. Že?
Nyní patřičně ustrojen jsem se vrátil na své dokonale vybrané místo u bazénu (ke kiosku, záchodu a bazénu to bylo stejně daleko). Pořádně jsem se rozhlídnul kolem. Tak ty bazény tu byli dokonce tři! Tak to za to kilo stálo. V jednom skotačila drobotina, v druhém se koupali dospělí a u třetího stála, jak mi později objasnili, skokanská věž.
Pro seznámení se s živlem jsem zvolil první bazén. Když jsem k němu přišel, přemýšlel jsem jak do tý vody vlízt. Žebřík vzhledem k mým rozměům nepřipadal v úvahu. Rozhodl jsem se proto ke skoku který můžu doma ve vaně provozovat pouze tehdy, když jsem doma sám. Prdelák.
Skočil jsem. První můj dojem byl, že v bazénu není voda, protože jse narazil dost těžce na dno. Pak se voda vrátila a když se uklidnila, sahala mi někam po krk. Vyškrábal jsem se na břeh a rozhlédl se, zda můj skok vyvolal nějakou odezvu. Nevyvolal. Pouze na břehu bylo poněkud více kaluží než bylo před mým skokem. V bazénu se také nacházelo míň dětí než před tím . Asi vylezli rychleji než já.
Seznámení s vodou proběhlo bez problémů, proto jsem se přesunul k druhému bazénu.Opět jsem skočil prdeláka a opět jsem narazil na dno. Tentokrát mi ale voda nesahala jen po krk, ale zavřela se mi někde vysoko nad hlavou. Ještě než jsem ztratil vědomí, uslyšel jsem vzdálený hlas jak říká: ,,Co tam ten vůl leze když neumí plavat!”
Jakmile jsem se probral, uviděl jsem plavčíka jak říká funebrákům že z to kšeftu nic nebude, že se to hovado probralo. Po jejich odjezdu a po odjezdu motorového navijáku, kterým mě vytáhli na břeh, jsem se nenápadně rozhlížel jestli moje exhibice udělala dojem. Udělala. Kolem mě zněly hlasy jako: ,,S takovouhle vlnou by se mohl klidně živit, ale ne tady!”, ,,Tatínku a takhle vypadá tsunami?”. Je pravda že v bazénu silně klesla hladina a že lidi kolem něj už neleželi, ale že se nacházeli v kalužích o notný kus dál od břehu.
Tak jsem vyrazil do kiosku na svačinu. Prodavač po mé objednávce 40 piv a dvou rohlíků mírně zmodral. Pak vytáhnul ze šuplíku flašku a chtěl si
nalít panáka, ale nakonec si to rozmyslel, páč se napil přímo z láhve. Zatímco jsem svačil, sledoval jsem ty osmahlé postavy, jak ladně skáčou z skokanského můstku do vody. Pravda, do jejich osmahlosti jsem měl daleko, ale tu ladnost jsem určitě mohl napodobit dokonale.
Pomalu jsem došel k můstku. Sebevědomě jsem se rozhlédl kolem. Nic. Žádná reakce přihlížejících. Teprve když jsem se vydrápal nahoru, návštěvníci si mě všimli. Došel jsem na konec prkna. Naposled jsem se rozhlédl po areálu. Všichni si na mě ukazovali, horempádem lezli z vody a stahovali se až k plotu. Pouze plavčíci někam horečně telefonovali.V tu chvíli se to stalo. Prkno už tak dosti ohnuté nevydrželo a prasklo. Dalo mi takovou facku, jakou nedokázal dát ani náš tělocvikář, když jsme mu ucpali píšťalku chlebem.
Tentokrát jsem na dno nedopadl. Prdelák se mi ale povedl dokonale. Ti, kteří ustoupili až k plotu věděli proč. Vzhledem k velikosti vlny jim to
bylo ale na houby. Byla obrovská. Já jsem si při dopadu rozmačkal hned několik důležitých orgánů a moje plavky to taky nevydržely. Opět jsem se topil.
Teď ležím na posteli udělaný ze dvou sražených k sobě, prej abych se nepřevrátil. Na moje dotazy kdy mě pustí ven mi odpovídají, že jenom do zahrady a s dorpovodem v bílých pláštích. Jediný, co mě mrzí, je to, že se mi ztratila taška s mejma oblíbenejma hračkama.
Jo, a abych nezapoměl, do toho bazénu teď nechoďte, mají zavříno. Ještě dva týdny tam budou dopouštět vodu.