Z Bedřichova života

 
 
 
+
Jednou Bedřich napsal román a schoval ho pod lahev.
+
Měl dvě kapitoly a žádnou pointu.
První kapitola pojednávala o tom, jak šel Bedřich někam.
Druhá kapitola byla o tom, jak šel Bedřich odněkud.
Bedřich dopil lahev a šel naklepat peřinu.
 
 
 
 
 
+
Žil jeden Bedřich a žil spokojeně.
Natíral oblohu na modro, trávu na zeleno a vůbec si tak užíval života.
Ale pak přišel Bedřichovi dopis a přivodil mu smrt.
V tom dopise bylo napsáno. „Tenhle dopis ti přivodí smrt, Bedřichu.“
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich rozjímal o nekonečnu.
Přinutila ho k tomu noční obloha, vědomí vyššího principu a lahev z Templářských sklepů.
Zkoušel si představit ovečku, jak běhá po Zeměkouli pořád dokola.
Když ovečka narazila na Velkou čínskou zeď, Bedřich o nekonečnu rozjímat přestal.
Konečně si dolil zbytek z lahve. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich přišel domů a upadl do spánku.
Zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku a zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku.
Bedřich vstal a odešel na ulici. Když přišel domů, nemohl usnout.
Byl příliš vyčerpaný. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha bolelo břicho.
Snědl husu, krůtu, kachnu, kuře a bažanta.
„A vida,“ řekl si Bedřich, „drůbež není pro člověka příliš záživná“. 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
+
Jednoho slunečného dne vyvedl Bedřich slečnu na Petřín.
Zatímco z lavičky sledoval jak stoupá po točitém schodišti nahoru, popíjel kelímkové pivo a broukal si Pochod židovských otroků.
Poté několik desítek minut marně čekal na slečny návrat.
Musela uniknout velmi rafinovaně, aby ji Bedřich u schodiště nezahlédl.
Možná si však i trošku zdřímnul. „A vida,“ povzdechl si Bedřich, “ženy jsou velmi záhadná stvoření!“ 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha navštívil podomní prodejce knih.
Nechal mu k posouzení výpravnou obrazovou publikaci o vesmíru za výhodnou cenu.
Bedřich knihu zabalil do dárkového papíru, odešel na oslavu narozenin svého kolegy ze zaměstnání a knihu mu věnoval.
Podomnímu prodejci knih už víckrát neotevřel. 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich dostal nápad a stal se kvůli tomu slavným.
Lidé ho zdravili a říkali: „Ty jsi slavný Bedřichu!“
A Bedřich si to užíval. Však dlouho slavný nebyl.
Brzy byl slavný někdo jiný a Bedřich byl neslavně zapomenut.
Psala o něm už jen naučná encyklopedie.
Pod B jako Bedřich se psalo: „Jednou Bedřich dostal nápad a stal se slavným.“
 
 
 
 
+
Jednou šel Bedřich na nádraží sledovat vlaky.
Bylo slunečno a teplo a nesl si svačinu.
Náladu mu zkazil u vlaků postávající konduktér, který chtěl po Bedřichovi lístek na nástupiště.
Bedřich tedy odešel do nádražní restaurace, snědl svačinu a vypil několik nízkostupňových piv.
Poslouchal hlášení o příjezdech a odjezdech vlaků z amplionu.
„Vida, opravdu máme nejhustší železniční síť v Evropě. A stále se modernizuje,“ řekl si Bedřich a zapálil si cigaretu. 
 
 
 
+
Jednou vyhrál Bedřich na chovatelském plese v tombole dárkový poukaz. Stálo na něm: Romantický víkend ve dvou. Hory, jak je ještě neznáte. „Vida,“ řekl si Bedřich. „Ve dvou jsem na horách ještě nebyl. Jsem náramně zvědavý, kdo ještě přijede!“ A že byl páteční večer, odešel domů balit kufr. 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich očekával návštěvu bratrance. Oprášil poděděný porcelán a koupil koláč. Bedřich se těšil, měl bratrance velmi rád. Byl z rodiny nejvzdělanější, studoval také jejich společný rodokmen. Bratranec dorazil na čas. Přišel, aby Bedřichovi oznámil, že podle jeho názoru je Bedřich adoptovaný. Bedřich bratrance vyhodil a koláč snědl sám. 
 
 
 
Více zde: https://www.kychanidosazi.cz/autori2/ondrej-urbanec/prozicky/
Jednou Bedřich napsal román a schoval ho pod lahev.
Měl dvě kapitoly a žádnou pointu.
První kapitola pojednávala o tom, jak šel Bedřich někam.
Druhá kapitola byla o tom, jak šel Bedřich odněkud.
Bedřich dopil lahev a šel naklepat peřinu.
 
 
 
 
 
+
Žil jeden Bedřich a žil spokojeně.
Natíral oblohu na modro, trávu na zeleno a vůbec si tak užíval života.
Ale pak přišel Bedřichovi dopis a přivodil mu smrt.
V tom dopise bylo napsáno. „Tenhle dopis ti přivodí smrt, Bedřichu.“
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich rozjímal o nekonečnu.
Přinutila ho k tomu noční obloha, vědomí vyššího principu a lahev z Templářských sklepů.
Zkoušel si představit ovečku, jak běhá po Zeměkouli pořád dokola.
Když ovečka narazila na Velkou čínskou zeď, Bedřich o nekonečnu rozjímat přestal.
Konečně si dolil zbytek z lahve. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich přišel domů a upadl do spánku.
Zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku a zdálo se mu, že přišel domů a upadl do spánku.
Bedřich vstal a odešel na ulici. Když přišel domů, nemohl usnout.
Byl příliš vyčerpaný. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha bolelo břicho.
Snědl husu, krůtu, kachnu, kuře a bažanta.
„A vida,“ řekl si Bedřich, „drůbež není pro člověka příliš záživná“. 
 
 
 
 
 
+
Jednoho slunečného dne vyvedl Bedřich slečnu na Petřín.
Zatímco z lavičky sledoval jak stoupá po točitém schodišti nahoru, popíjel kelímkové pivo a broukal si Pochod židovských otroků.
Poté několik desítek minut marně čekal na slečny návrat.
Musela uniknout velmi rafinovaně, aby ji Bedřich u schodiště nezahlédl.
Možná si však i trošku zdřímnul. 
„A vida,“ povzdechl si Bedřich, “ženy jsou velmi záhadná stvoření!“ 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřicha navštívil podomní prodejce knih.
Nechal mu k posouzení výpravnou obrazovou publikaci o vesmíru za výhodnou cenu.
Bedřich knihu zabalil do dárkového papíru, odešel na oslavu narozenin svého kolegy ze zaměstnání a knihu mu věnoval.
Podomnímu prodejci knih už víckrát neotevřel. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich dostal nápad a stal se kvůli tomu slavným.
Lidé ho zdravili a říkali: „Ty jsi slavný Bedřichu!“
A Bedřich si to užíval. Však dlouho slavný nebyl.
Brzy byl slavný někdo jiný a Bedřich byl neslavně zapomenut.
Psala o něm už jen naučná encyklopedie.
Pod B jako Bedřich se psalo: „Jednou Bedřich dostal nápad a stal se slavným.“
 
 
 
 
 
+
Jednou vyhrál Bedřich na chovatelském plese v tombole dárkový poukaz. 
Stálo na něm: Romantický víkend ve dvou. Hory, jak je ještě neznáte. 
„Vida,“ řekl si Bedřich. „Ve dvou jsem na horách ještě nebyl. Jsem náramně zvědavý, kdo ještě přijede!“ 
A že byl páteční večer, odešel domů balit kufr. 
 
 
 
 
 
+
Jednou Bedřich očekával návštěvu bratrance. Oprášil sváteční porcelán a koupil koláč. 
Bedřich se těšil, měl bratrance velmi rád. Byl z rodiny nejvzdělanější, studoval také jejich společný rodokmen. 
Bratranec dorazil na čas. 
Přišel, aby Bedřichovi oznámil, že podle jeho názoru je Bedřich adoptovaný. 
Bedřich bratrance vyhodil a koláč snědl sám. 
 
 
 
 
 
+
Jednoho času byl Bedřich velmi neklidný. 
Když takhle zrovna zvedal činku, pověděl mu přítel: 
„Chystám se, Bedřichu, betonovat chodník k domu a sháním, kdo by mi s tím pomohl.“ 
„To je dobře, příteli,“ řekl Bedřich, „že se do takové práce nechceš pustit sám. Mohl by sis strhnout záda a to by bylo velice nepříjemné.“