CESTA I
Ráno mi zazvonil budík. Pochopil jsem to jako naléhavý symbol proměny světa a vydal se na cestu. Cesta bývá definována různě – jako smysluplně stanovený proces vedoucí k civilizačním výdobytkům, jako nezbytnost provést životní korekce i jako nutné trápení vedoucí k uspokojení primárních potřeb.
Správně je především za „c“ a bar za druhým rohem odpovídal vskutku plnohodnotně. Není těžké chytat ryby, pokud máte prut a návnadu a sedíte na tom správném místě.
Návnada byla velkolepá a na tom správném místě jsem seděl taky. Budík nezvoní proto, aby člověk vstal, ale aby si sedl, zní tedy velká pravda prověřená řadou legendárních osobností.
A správná cesta je stejně především mystickým průnikem řady okolností a takto vlastně svatým grálem pro každého, kdo se z něj chce hlavně napít. Neboť zůstat žíznivým je jako sochat do kamene holýma rukama.
CESTA II – Odbočka sem i jinam
Sedím ve vlaku
Cesta ubíhá
Touha je sice věc šálivá
A přesto nevím
Kam bych bez ní jel
Strašák inspirativního hledání
Ale, pravda, už trochu zavání
Totiž
Stejně jako před lety
Míjím stále stejné
Bufety, bidety a pamflety
Lhostejno kde
Praha, Polabí, Sudety
Poloprázdné čekárny
Pakárny, prasárny
Oblíkárny i svlíkárny
Hospody nádražní
Hospody na pár dní
Noční autobusové zastávky
Koleje bez konce
Kostely bez zvonce
Jak to můj žaludek vydrží bez stávky?
Kořalky, rumy, piva
Hej, kamaráde, už mi to splývá
Nevěřím už v povznášející poezii
To bylo kdysi, víš?
Teď ji mám rád tvrdou
Jako játra?
Radši jako kámen
Třeba ale někde je ten plamen
Jak kýčaři hrdí
Tvrdí
Třeba na kříži
Třeba v Paříži
Pod Eiffelovkou
A zase
Vrací se minulost
Kdysi se zmuchlanou českou stovkou
Dnes s otevřenou lahví porta
To je sice lepší sorta
Ale
Láska stejná
Touha zřejmá
Užít si a zneužít
Obnažit se a nabažit
Přežít
Tak znovu cesta
Taková věčná
Nevěsta z těsta
Kořeny zůstaly v kořenáči
Holka, co vypadá fakt jinačí
Tančí
Ve vlasech vítr kouzlí
Pijeme mlčky spokojení
Jako někdo
Kdo se dívá na zjevení
A vzpomíná na něco
Co už není
Jako
Kerouac, Morrison, Lennon, Hendrix
Jen prosím
žádní veselí dělníci a kypré dělnice
Husákovým salámem nabyté lednice
Žádné Potěmkinovy vesnice
I minulost má své hranice
Prozevloval jsem jen několik vět
A mezitím se, ejhle, změnil svět
Nebo mi kulisy jen někdo vyměnil
Přepudroval masky
Vymaloval, překrámoval sál
Ale, kamaráde
Stejně jedem dál