Jednou na začátku některého roku šel Vasil Sergejevič do obchodu koupit chleba, vodku a nějaký salám. Chystal se na návštěvu Alexeje Ivanoviče. Když byl v půli cesty, cosi ho rozrušilo. Rychle sáhl pod kabát do pravé kapsy saka. A nic. Kapsa prázdná. Zastavil se a prohmatal druhou kapsu. Vytáhl kopějku.
„Čert tě vem,“ zaklel Vasil Sergejevič a začal nadávat na nespravedlnost všeho světa.
Musel peníze někde vytrousit. Měl ve zvyku nosit je jen tak po kapsách. Teď věděl, že to není dobré.
Vykročil a začal přemýšlet. A jak šel zamyšlený, našlápl psí lejno. Naštěstí bylo zmrzlé. Vasil Sergejevič se už už chystal pronést další kázání na adresu zpropadenosti světa a možná i několik urážek všemohoucího, když vtom něco upoutalo jeho pozornost.
No ano, pod lejnem, jehož část svým razantním krokem odkopl stranou, se skrývalo 5 rublů přimrzlých k zemi. Vasil Sergejevič ve svém ohromení duchaplně sebral klacík a začal trpělivě rozrýpávat zmrzlou esenci božího a psího nadělení.
Šla kolem stará bába a odplivla si „tfuj“. Vasil ale na nic nedbal a svou práci úspěšně dokončil. S velkým zadostiučiněním vyrazil k obchodu.
Přece je na světě spravedlnost.
Alespoň na Nový rok.